Nemovitost – aktivum či pasivum?
„Copak je to za podivnou otázku?“ podiví se zřejmě řada čtenářů. „Samozřejmě aktivum, je to přece majetek!“ bude znít odpověď většiny z nich.
Ale je tomu skutečně tak? Za aktivum lze považovat cokoli, co po odpočtu nutných nákladů přináší výnos. Tedy například investice do vlastního podnikání, podíly na cizím podnikání (akcie, kapitálové účasti…), půjčky na úrok (obligace, osobní půjčky…) nebo nemovitosti k pronájmu. Ovšem dům k vlastnímu bydlení žádný výnos neposkytuje. Naopak, kromě pořizovacích nákladů je zatížen dalšími platbami, jako jsou údržba a opravy, pojistné atp. Takovou nemovitost je tedy nutno považovat v rodinném hospodaření za pasivum.
Obecné pravidlo velí strukturovat majetek pro vytváření nezávislého příjmu ve třech navzájem vyvážených skupinách: akcie/obligace/nemovitosti. Mluvíme zde však o nemovitostech-aktivech, nikoli o těch, které rodina používá pro bydlení či rekreaci.
Samotná problematika nákupu a pronájmu není nikterak jednoduchá, jak naznačují články Nejlepší investice do nemovitostí a Potřebujete větší byt. Chceme-li si však zajistit nezávislý příjem, který nebude podléhat dramatickým výkyvům, nemovitostem se nevyhneme. Samosebou těm, které můžeme považovat za aktivum. Nejsou sice většinou tak výkonné, jako například akcie či akciové fondy, a také jejich obsluha bývá pracnější. Za to však získáme důležitou stabilizační součást robustně postaveného investičního portfolia.
Někteří z nás tíhnou k solidní hmatatelnosti vlastnictví domů či bytů. Jiní zase upřednostňují snadnost nákupu a prodeje akcií a dluhopisů na kapitálových trzích. Jako obvykle, všechny extrémy jsou nebezpečné. Každá složka totiž působí na druhé dvě jako vyvažující a doplňující prvek. Výsledný výkon našich investic pak nebude možná ten nejvyšší možný, ale rozhodně s mnohem menšími výkyvy. A právě takový by měl být budoucí nezávislý příjem.
